Pro představu, jak je tato země vlastně velká: vzdálenost mezi nejvýchodnějším a nejzápadnějším bodem země je kolem 5 100 kilometrů, což je jako přeletět z východu na západ celou Evropu. Jenže na rozdíl od Evropy, která je dobře rozvinutá a “kompaktní”, Indonésie je roztříštěna mezi ostrovy a ostrůvky, které si žijí tak trochu svým životem. Tomu ostatně odpovídá i různorodost jazyků a etnických skupin, kuchyně, fauny i flory nebo třeba náboženství.

Úředním jazykem je zde indonéština (neboli Bahasa Indonesia), ale celkově se zde používá kolem 700 různých jazyků. Některými z nich mluví pouhých několik tisíc obyvatel. V turističtějších destinacích se ale domluvíte pohodlně anglicky, případně rusky.

Co se hodí do začátku vědět?

Časový posun

Indonésie se rozkládá napříč třemi časovými pásmy. V zimě je to +6 až +8 hodin oproti ČR, v létě pak +5 až +7 hodin (Indonésie totiž nezavádí letní čas). Pokud cestujete na turisticky nejoblíbenější Jávu a Bali, ocitnete se ve dvou časových pásmech: Jáva totiž spadá pod Západní Indonéský čas, Bali pak pod Střední Indonéský čas.

Měna a platební podmínky

V Indonésii se platí indonéskou rupií (IDR). Její kurz oproti koruně se pohybuje v rozmezí 0,14 a 0,17. To znamená, že za 1000 rupií dostanete 1,4 až 1,7 Kč. Rupie nejsou běžně v ČR k dostání, proto se doporučuje do Indonésie vycestovat s eury nebo americkými dolary a vyměnit je tam.

Případně je možné využít místního bankomatu, jen si vždy dejte pozor na dvě věci: poplatky vaší banky (které kolikrát umí být opravdu vysoké) a bezpečnost jednotlivých bankomatů - vždy raději vybírejte v bance nebo v bankomatu přímo u ní. Jiné bankomaty vám můžou tzv. “sežrat” kartu nebo jinak narušit bezpečí vašeho účtu a peněz. V některých oblastech a místech můžete samozřejmě platit i kartou (především v těch turistických), je lepší se na to ale nespoléhat.

Ceny

Indonésie je obecně ve srovnání s Českem velmi levným státem. Platí zde také jednoduchá a obecná poučka: co je místní, je levné, a co je dovezené, je drahé. Krásným příkladem jsou například opalovací krémy, které místní nepoužívají, nebo víno, které zde neroste. Většina “nemístních” produktů se dováží z Austrálie a ze zkušenosti víme, že za opalovací krém klidně dáte 400 Kč a za láhev vína zhruba 700 Kč.

Jídlo v restauraci střední třídy zde pořídíte za cca 40-60 Kč (pokud si zrovna neobjednáte steak z australského býka), litr paliva za 15-25 Kč, celý mladý kokos za cca 25 Kč a kvalitní balijskou masáž celého těla si dopřejete za 75-300 Kč.

Ceny jsou velmi orientační a individuální napříč destinacemi.

Zásuvky a připojení

V Indonésii se používají stejné zásuvky jako v ČR. V turistických oblastech je běžně dostupný internet, wifi i mobilní data, i když jsou často o něco pomalejší a náchylnější na výkyvy počasí. Při příletu do Indonésie doporučujeme zakoupit místní SIM kartu (nebo eSIM) s předplacenými daty.

U místní společnosti Telkomsel (nejspolehlivější krytí napříč Indonésií) seženete SIM kartu s platností 30 dnů a obsahem 25 GB dat. Stojí zhruba 250 Kč a pořídit si ji můžete hned několika způsoby:

• na letišti: nejpohodlnější verze, i když o malinko dražší. Vše ale máte bez starostí a jste připojeni raz dva

• v oficiálních prodejnách operátorů: je to malinko levnější a stoprocentně spolehlivé, zaměstnanci vám navíc SIM kartu hned nastaví. Při koupi budete muset předložit svůj cestovní pas.

• v supermarketech a obchodech: je to nejlevnější možnost, ale také nejméně jistá a bezpečná. Jednoduše můžete naletět na podvod, nefunkční kartu a nulový servis.

Do Indonésie se z Evropy dostanete letecky za zhruba 15-18 hodin (dle destinace a čistého času letu), a to nejčastěji s přestupem v Dubaji, Doha, Istanbulu nebo Singapuru.

Pro vstup do Indonésie potřebujete při cestě z Česka cestovní pas platný ještě alespoň 6 měsíců a víza, kterých existuje hned několik. Nejčastěji využívané je turistické vízum, tzv. Visa on Arrival, které si turista zakoupí přímo na letišti při vstupu do země. Je platné po dobu 30 dnů a stojí (s platností k lednu 2025) 500 000 IDR (indonéských rupií), což je zhruba 30 EUR. Platit je možné jak hotově, tak většinou i kartou.

Vízum je možné jednou prodloužit o dalších 30 dnů za dalších 500 000 IDR a opravdu se nedoporučuje tuto dobu překračovat. Imigrační úřad v Indonésii je velmi přísný a za každý den překročení toho víza účtuje pokutu 1 000 000 IDR (zhruba 1500 Kč) s možností deportace ze země a zákazu budoucího vstupu do Indonésie.

Při vstupu také po vás pravděpodobně budou chtít vyplnit celní a zdravotní formulář, podle aktuálních podmínek lze vyplnit předem online, a to 4 dny před vstupem do země. Formulář najdete na celním webu ZDE.

Doprava po Indonésii je sama o sobě zážitkem. V první řadě se zde jezdí vlevo, v řadě druhé je zde doprava poměrně divoká a navigace náročná. Cesty mají různorodou šířku i kvalitu, provoz je zde velmi hustý, kdy se mezi auty proplétá velké množství skútrů a motorek (což je pro svou cenu a praktičnost nejoblíbenější dopravní prostředek v zemi) a platí zde prakticky jediné pravidlo: kdo troubí, ten jede. Možností tedy máte několik:

1. Využít MHD. To funguje jen na několika místech a je dost nespolehlivé. Tuto možnost spíše nedoporučujeme, hlavně pokud nemáte dostatek času a chcete z návštěvy Indonésie vytřískat maximum.

2. Půjčit si vlastní dopravní prostředek, nejlépe skútr. Výhodou je, že zůstanete flexibilní, lépe se budete moct pohybovat v hustém provozu, a půjčovné i palivo je u skútru poměrně levné. Nevýhodou je, že na skútr nenaložíte kufr, se kterým pravděpodobně přiletíte, a jste vystaveni výkyvům počasí i “na ráně” přímo v divokém provozu.

3. Využít místního taxi. V mnoha turistických lokalitách perfektně fungují služby Gojek nebo Grab, kde si jednoduše a za pár korun můžete objednat taxi auto, taxi skútr nebo třeba dovoz jídla či léků z obchodu.

4. Pronajmout si auto i s řidičem. Možnost je to nejdražší, ale také nejkomfortnější. Budete chráněni před horkem (spousta aut je klimatizována), prachem i deštěm, a během cesty budete moct odpočívat a nabírat energii na objevování krás země.

5. Zakoupit si rovnou tour či zájezd. Tak se nebudete muset starat vůbec o nic a dopravu tak necháte na někom jiném, zatímco si budete užívat výhledů nebo odpočinku.

I když se celá země nachází v pásu podél rovníku, klima je ostrov od ostrova jiné, a často i v rámci jednoho malého ostrova (jako je např. Bali) najdeme více subklimat zároveň.

Obecně by se dalo říct, že celá Indonésie spadá do tropického klimatu s poměrně konstantními teplotami, kde se střídají období dešťů a sucha. Jenže tím, jak je obrovská, ani období neprobíhají stejně. Většina Indonésie má období dešťů mezi listopadem až březnem, kdy nejvíce srážek spadne mezi prosincem a únorem. Ale pak je tu souostroví Moluky na východě země, kde je to úplně obráceně a období dešťů zde probíhá od května do září, nebo Papua, kde období nejde rozdělit a srážky se vyskytují víceméně rovnoměrně po celý rok.

Díky své poloze blízko rovníku je zde poměrně konstantní také množství denního světla: celoročně se pohybuje kolem 12 hodin denně, a to zhruba od šesti ráno do šesti večer.

Teplota a vlhkost vzduchu na pobřeží a v nížinách je také docela jednolitá: celoročně se pohybuje mezi 23 a 34 stupni. Průměrné noční teploty jsou 23-27 stupňů, denní pak 26-34. Vlhkost vzduchu je většinou 65-90 %, což převážně v období dešťů, kdy je více srážek, vytváří občas poměrně velké dusno.

Jenže na co turisté často zapomínají je, že pokud se vypraví do hor, teplota se může velmi razantně změnit. Spousta turisticky oblíbených hor (např. hory Merapi, Semeru, Bromo a Ijen na Jávě, Agung na Bali či Rinjani na Lomboku) se ční do výšek nad 2 000, často i nad 3 000 metrů nad mořem, kde noční teploty mohou klesat až k nule. Když to spojíme s oblíbenými nočními výstupy na tyto sopky a nepřipraveností turistů na tyto podmínky, může mít taková kombinace katastrofální následky. Ostatně o tom by vám povyprávěl nejeden místní průvodce.

Pokud se tedy chystáte na výstup do hor, nezapomeňte si s sebou do Indonésie zabalit dobré, pevné boty, a několik vrstev termo oblečení, případně větrovku, čepici i rukavice. Dokonce i ranních 15 stupňů v okolí jezera Beratan na Bali umí být pocitově velmi nepříjemných, když jste zvyklí na “plážových” třicet.

Kdy je s ohledem (nejen) na počasí nejlepší vyrazit do Indonésie? Za nás na přelomu sezón dešťů a sucha: počasí je dobré a není zde tolik turistů jako v hlavní sezóně. V období sucha je možná stálejší a příjemnější počasí, ale budete se prodírat davy turistů, a to především z Austrálie (utíkají sem před svou zimou). Uprostřed období dešťů vás pak můžou nepříjemně překvapit silné bouře, vytrvalé slejváky a dokonce povodně.

Díky rozmanité krajině a klimatickým podmínkám panuje v Indonésii neuvěřitelná biodiverzita. Sopečná půda, teplo a vláha tvoří ideální podmínky pro růst bohaté vegetace, ta zase poskytuje dokonalé prostředí pro zvířata. Zajímavostí je, že se fauna a flora Západní Indonésie výrazně liší od té na východě: mezi Bali a Lombokem totiž probíhá tzv. Wallaceova linie, která pomyslně rozděluje asijskou faunu a floru od té australské.

Zatímco na západě můžeme potkat orangutany a výjimečně také ohrožené druhy nosorožce jávského nebo tygra či slona sumaterského a rostliny jako bambus, kakaovník nebo gumovník, na východě se setkáme s největším ještěrem světa - Varanem komodským, Kasuárem podobným pštrosům či Vačicí kuskus a rostlinami jako muškátovník, eukalyptus či mangrovníky.

Indonésie je díky bohaté vulkanické půdě a tropickému klimatu jedním z největších světových producentů tropických plodin. Ve velkém se zde pěstuje rýže (především na Jávě a Bali) a najdeme zde rozsáhlé čajové i kávové plantáže. Čajovou velmocí je bezpochyby Jáva, kde se pěstují proslulé zelené a černé čaje. Co se kávy týče, roste zde arabica a robusta a Indonésie je jedním z jejích největším exportérů. Najdeme zde také spoustu koření: muškátový oříšek, hřebíček, skořici, vanilku, kurkumu nebo zázvor. Oblíbené a rozšířené jsou také kokosové palmy, z nichž se získává olej i ovoce, a spousta tropických stromů i keřů jako durian (nejsmradlavější ovoce světa), mango, papája, dračí ovoce, ananas nebo hadí ovoce.

Rostou zde také květiny, které my Evropani horko těžko udržujeme při životě v pokojových podmínkách: v horských lesích obrovské monstery či fíkusy, v nížinách pak krásné strelície, různobarevné “kopřivy”, banánovníky, palmy a spousta květin. Z těch jsou nejznámější Raflézie Arnoldova - největší květina na světě (dorůstá až do 1 metru), a plumérie - místními zvána frangipani, pro balijské hinduisty posvátná, symbolizující očištění. A hlavně krásná a voňavá, používaná v parfémech či silicích.

Indonésie je obecně považována za bezpečnou zemi pro turisty, ale stejně jako v jiných exotických destinacích je potřeba dodržovat určitou obezřetnost. Ve velkých městech, jako je Jakarta, Surabaya nebo Denpasar doporučujeme dávat pozor na své věci, protože se zde můžete potkat s kapsáři. Pokud jezdíte na skútru, své věci si raději vždy uzamkněte v zavazadlovém prostoru: jsou známy případy, kdy na semaforech turistům zloději strhli batoh ze zad. Obecně se také doporučuje nenosit u sebe příliš mnoho hotovosti, vyhýbat se pochybně vypadajícím bankomatům i podnikům a nenechávat své věci bez dozoru.

Dalším běžným problémem jsou podvody zaměřené na turisty. Může se jednat o předražené služby, falešné směnárny nebo taxikáře, kteří odmítají zapnout taxametr. Doporučujeme používat ověřené dopravní aplikace jako Grab nebo Gojek (o kterých jsme psali výše), které nabízejí férové ceny a vyšší úroveň bezpečnosti.

Zdravotnictví a zdravotní rizika

Zdravotní péče v Indonésii se liší v závislosti na lokalitě. Ve velkých městech a turistických oblastech jsou k dispozici kvalitní soukromé nemocnice a kliniky, kde se o vás postarají na úrovni srovnatelné s Evropou. Naopak ve venkovských oblastech může být dostupnost zdravotní péče značně omezená a úroveň lékařských zařízení nízká. Ať už se ale vydáte kamkoli, doporučujeme mít vždy sjednané kvalitní cestovní pojištění - našim klientům je na většině zájezdů sjednáváme automaticky a mají je v ceně, jako například právě u zájezdu do Indonésie.

Jedním z nejčastějších zdravotních problémů turistů v Indonésii jsou zažívací potíže, které mohou být způsobeny bakteriemi v potravinách a vodě. Riziko potíží můžete eliminovat tím, že budete pít pouze balenou nebo filtrovanou vodu, vyhnete se ledu v nápojích a budete dbát na hygienu při jídle. Pozor také na pouliční stánky: nabízejí chutné místní speciality, ale je dobré vybírat pouze ty, které mají vysoký obrat a jídlo je připravováno čerstvě před vámi. Jako prevenci si s sebou na cestu můžete přibalit probiotika a pro případ nouze živočišné uhlí nebo jiné léky proti zažívacím problémům. V Indonésii se dají koupit kvalitní léky proti průjmu, ale co si budem: když se problém dostaví, je lepší mít léky rovnou po ruce.

V některých částech Indonésie hrozí nemoci přenášené komáry, jako je např. dengue horečka. Neexistuje proti ní vakcína, proto doporučujeme v oblastech s vyšším výskytem komárů používat repelent a spát pod moskytiérou.

Očkování před cestou do Indonésie není povinné, ale je obecně doporučeno. Mezi nejčastěji doporučovaná patří očkování proti hepatitidě A a B, břišnímu tyfu, vzteklině a tetanu.

Přírodní jevy

Indonésie je součástí tzv. Pacifického ohnivého kruhu, tedy vulkanicky nejaktivnějšího místa na zemi, které se táhne od Indonésie, přes Filipíny, Japonsko, Aljašku a americké západní pobřeží až dolů do Chile. Tato oblast (celý ohnivý kruh, ne pouze Indonésie) je známá tím, že právě zde probíhá většina světových zemětřesení a sopečných erupcí.

Zní to sice hrozivě, nemusíte mít ale přílišné obavy: po ničivém tsunami v roce 2004 byly na většině turisticky oblíbených ostrovů instalovány systémy výstrah před tsunami, a při projíždění indonéskou krajinou také můžete na mnoha místech zahlédnout evakuační ukazatele pro případ výskytu tsunami nebo sopečné erupce. Indonésie je velmi hustě zalidněná, proto se zde (minimálně opět na turisticky oblíbených ostrovech, jako jsou Jáva, Bali a Lombok) intenzivně sleduje také sopečná aktivita. V případě jejího zvýšení u některé ze sopek místní úřady oblast zavřou. Jedinou událostí, kterou zatím vědci předvídat neumí, jsou zemětřesení. Ta jsou zde poměrně častá, ale drtivá většina z nich je tak slabá, že není vůbec cítit. Riziko velkého zemětřesení je opravdu mizivé a není třeba se ho obávat.

Pokud se ale chcete před cestou cítit jistější, tady je několik bezpečnostních doporučení. Protože jak se říká: kdo je připraven, není překvapen.

Pokud ucítíte otřesy, schovejte se pod stůl a chraňte si hlavu. Pokud jste venku, běžte dál od budov nebo drátů elektrického vedení a rozhodně nezůstávejte na pláži kvůli riziku tsunami.

Pravděpodobnost výskytu tsunami při dvoutýdenním pobytu v Indonésii je opravdu nízké, jde o pouhých 0,01 %. Pokud jste zažili zemětřesení, které šlo výrazně cítit a trvalo desítky vteřin, vzdalte se od pobřeží. Pokud byla vydána výstraha, i když jste třeba žádné otřesy necítili, vezměte toto varování vážně. Zemětřesení se mohlo vyskytnout několik desítek až stovek kilometrů daleko v oceánu, ale vlny se během několika hodin umí s velkou silou dostat napříč oceánem (jako tomu bylo například v roce 2004). Pokud moře výrazně ustoupilo a odkrylo dno, na nic nečekejte a utíkejte. Za bezpečná se považují místa, která jsou 20 metrů nad hladinou moře (např. hora, vyšší patro hotelu) nebo místa vzdálená od moře 2 kilometry.

Sopky jsou z těchto tří přírodních sil nejvíce předvídatelné a nejlépe měřitelné. Například na Jávě se nachází 45 sopek, z toho 21 aktivních. Díky důkladnému monitoringu je ale jejich aktivita neustále pod kontrolou a vstup na některé z nich celkem bezpečný. I vy sami můžete sledovat aktuální stav jednotlivých sopek, k tomu se skvěle hodí aplikace Volcanoes & Earthquakes.

V každém případě nejen v Indonésii a nejen na sopkách se vyplatí dodržovat několik základních pravidel bezpečnosti: buďte obezřetní, neriskujte zbytečně, informujte se u odborníků a buďte dobře připraveni a vybaveni. Je lepší polevit ze svých plánů, než už je nikdy nemít příležitost realizovat.